Nebaví mě honit vteřiny v maratonu, říká ultramaratonec Ondřej Velička

S trochou nadsázky se dá říct, že Ondřej Velička žije pro běh. Jeho srdce si v roce 2011 získaly ultramaratony, což jsou závody na trasy delší jak 42 kilometrů. Běhají se buď na předem vytyčenou trasu (např. 100 km) nebo na určitý čas (např. 24 hodin). O tom jak trénuje, kde bere motivaci a co mu ultramaratony dávají, jsme si popovídali s českým ultramaratoncem Ondřejem Veličkou. 

 

Proč jsi začal běhat ultramaratonské délky? 

Samozřejmě jsem začal nejprve půlmaratonem a pak si zaběhl několik maratonů, než jsem se odhodlal postavit na start prvního ultra. Ale zjistil jsem, že mě nebaví honit vteřiny na tak krátké distanci jako je maraton. Mnohem zajímavější pro mě bylo lámat rekordy v uběhnuté vzdálenosti. Zatím je můj strop závod na 24 hodin, ale časem se uvidí, jestli se náhodou nebudu snažit tento strop posunout někam dál.

 

Zvládne uběhnout ultramaraton každý, kdo se pro to rozhodne? 

Myslím, že pokud slouží zdraví, není to zase tak velký problém, jak to na první pohled může vypadat. Stačí prostě vyběhnout a člověk začne ukusovat kilometr za kilometrem a najednou je to maraton, dva, nebo i více. Postavit se například na start Spartathlonu a říct si, že mám před sebou 246 km je trochu masakr a sám si vlastně nedokážu představit uběhnout takovou vzdálenost. Takže je lepší to neřešit a prostě vyběhnout a za chvíli mám v nohách 100 km, pak najednou 200 až jsem v cíli. Lepší je si takto dlouhý závod v hlavě rozkouskovat na více menších úseků, to pak hlava lépe snáší.

 

Co je nejdůležitější pro zvládnutí prvního ultramaratonu? 

Pominu důkladný trénink, protože to je základ. Pak je to o víře, že to zvládnu. Zkusit si představit, jak se budu chovat v různých krizových situacích a pokusit se předem najít na zahnání negativních myšlenek nějaký recept. Je to o silném důvodu nebo motivaci, proč to dělám. Nohy to totiž většinou zvládnou, ale hlava si může najít milion a jednu výmluvu proč to nejde a proč se na to raději vykašlat.

 

Běhání je o motivaci. Hlava si vždycky najde milion důvodů, proč to nejde (O. Velička).

Kolik je toho třeba naběhat před prvním ultramaratonem? Existují nějaká čísla, nebo je to individuální? 

Rozhodně je to individuální. A také je velký rozdíl, jaký ten první ultramaraton vůbec je. Mezi silniční rovinatou padesátku nebo stovkou v horách s převýšením 5000 metrů je diametrální rozdíl. Podle toho také musí vypadat příprava.

 

 

Jaké jsou největší chyby běžců, kteří chtějí uběhnout své první ultra? 

Těžko říct. Možná do toho jdou bez potřebného tréninku. Ale stejně si myslím, že čím víc člověk v závodě trpí, tím větší radost ze sebepřekonání má v cíli. Takže paradoxně méně tréninku znamená více štěstí a radosti. Aspoň tak to vnímám já.

 

Jak trénovat na ultramaraton, když má běžec málo času. Lze to zmáknout? 

Odvažuji si napsat, že pokud někdo tvrdí, že má málo času, jedná se o výmluvu. Vše v životě je otázka priorit a já dávám běh docela vysoko. Běhání mě baví, naplňuje a dokážu mu obětovat hodně času. A když je nutné, vstávám na trénink ve 4 ráno nebo o víkendu mám třeba i 3 tréninky denně. Takže nic dalšího prakticky nestíhám, ale pro mě to znamená užitečně strávený čas. Samozřejmě někomu se můj přístup může zdát extrémní, ale natrénovat na ultramaraton se dá i s méně naběhanými kilometry, než běhám já.

 

Nemít čas je výmluva. Často vstávám na trénink ve 4 hodiny ráno (O. Velička). 

Jak často trénuješ na ultra a kolik toho měsíčně přibližně naběháš? Využíváš nějaké specifické tréninky? 

Ultra mám rád, takže mé tréninky jsou zaměřené tímto směrem. A s trenérem Pavlem Novákem jen trénink upravujeme podle toho, jestli se právě připravuji na 100 km nebo 24 hodin. Měsíčně naběhám nejčastěji okolo 500-700 km. Nějaké vyloženě specifické tréninky neběhám. Běhám standardní tempové běhy, pomalé klusy, intervaly, ale i výběhy kopců atd. Je důležité, aby byl trénink dostatečně variabilní, tělo dostávalo pořád nové a nové impulzy a tím se zlepšovalo.

 

Jak se mentálně připravit na ultra. Může hlava rozhodnout o úspěšném, nebo neúspěšném dokončení? 

Určitě to má velký vliv. Tohle se těžko popisuje a i já na tom někdy selhávám. Pokud člověk závodí tak často jako já, dělá i mně problémy získat motivaci k podání maximálního výkonu. Jsem ale soutěživý typ a jakmile před sebou uvidím jiného závodníka, chci ho předběhnout a to mě ve výsledku žene kupředu. Jinak je důležité mít nějaký opravdu silný důvod nebo motivaci, proč to vlastně dělám. Něco, co mě dokáže podržet i při opravdu těžkých chvílích v závodě.

 

Jsou ultramaratony nebezpečné? Není to přílišný nápor na tělo? 

Ano, je to rozhodně velký nápor, ale věřím, že tělo se časem na vysoké porce kilometrů a naběhaných hodin adaptuje. Tak to alespoň na sobě vnímám já. S každým dalším ultramaratonem se doba potřebná na regeneraci zkracuje.

 

Co dělat, pokud při běhu totálně tuhnou lýtka? Proč se tak děje a jak se bolesti zbavit? 

Lýtka? Nevím, nikdy mi nevytuhly tak, že bych nemohl dál běžet. Pokud mě lýtka někdy zastavila, tak to bylo kvůli křečím. Ale od té doby, co v závodech beru solné tablety, na křeče už netrpím tak jako dřív.

 

Jaké výhody a nevýhody má při ultramaratonu používání hůlek? 

Netuším, já jsem nikdy s hůlkami neběhal.

 

Který ultramaratonský závod v ČR bys doporučil “ultra začátečníkům”? 

Doporučil bych začít nějakým rovinatým okruhovým silničním ultramaratonem. Třeba v Plzni se běhá hezká padesátka okolo Boleváku nebo stovka ve Štruncových sadech.

 

Pokud byste se o tréninku Ondřeje Veličky chtěli dozvědět víc, podívejte se jeho blog ultramaratonec.cz

Ultramaraton se neobejde bez pořádného běžeckého oblečení. Sportovcům přijdou vhod běžecká trička a běžecké kalhoty. Vybírat si můžete ze stovek kusů. V chladnějších dnech také oceníte běžecké mikiny nebo některé běžecké rukavice. Vše najdete na e-shopu Rogelli. Pro radost z pohybu. 

Mrknu na článek u ultramaratonech