Šumava poprvé - trek na jezero Laka

Železnorudsko nerovná se Železná Ruda. Zatímco ve zmíněném městečku narazíte především na extrémně nevkusné stavby (architekturou se tenhle znásilněný vkus nazvat nedá), reklamní cedule, nevěstince a vietnamské stánkaře nabízející sádrové trpaslíky či jejich ekvivalenty, Šumava v okolí Železné Rudy neztratila nic ze své krásy a přitažlivosti. Pro bikera je to přímo země zaslíbená, protože tu může podniknout velkou řadu různě náročných treků a pokud se opravdu cítí, využít i služeb cykloparku na Špičáku.

Výchozí místo i cílové místo: Železná Ruda
Dostupnost: vlakem po trase Plzeň – Klatovy – Železná Ruda
Délka treku: cca 45 km
Převýšení: cca 950 m
Terén: kopcovitý
Doporučené kolo: MTB

Trek začneme v již několikrát zmíněné Železné Rudě – pokusíme se ji projet co nejrychleji a hlavně bezpečně. Městečko, kdysi krásné a s osobitou atmosférou dnes okupují davy turistů, kteří rádi zapomínají, že se pohybují po silnici a že v jejich okolí se může vyskytnout někdo, kdo se pohybuje rychleji než oni. Hledáme zelenou turistickou značku, která začíná u kostela s charakteristickou kopulovitou střechou ve tvaru cibule. Od kostela si ještě užijeme mírný sjezd a pak už začneme dlouze stoupat  přes železniční přejezd a mezi domy k Alpskému domu. Pozor, značky jsou umístěny jen sporadicky, jejich autor zřejmě neměl při značení nejsilnější chvilku. Táhlým stoupáním vyšlapeme k hotelu Grádl, kde je poslední možnost se občerstvit, další bude až v Prášilech.

U hotelu zelenou značku opustíme a budeme stoupat lesní cestou podél Grádelského potoka (na některých mapách nese tato cesta označení Grádelská spodní). Stoupání je dlouhé, ale pří jen trochu běžné fyzičce se dá vyjet pohodlně bez nutnosti se na kole postavit.

Po přibližně dvou kilometrech lesní cesta kříží cestu asfaltovou, po které je vedená cyklotrasa č.2116. Dáme se po ní doleva a čeká nás příjemný, dlouhý a mírný sjezd. Pozor, cyklotrasa je dobře značená v mapě, ale v reálné krajině vůbec. Budeme se tedy držet stále stejné asfaltové cesty a nebudeme z ní odbočovat, dokud po třech pohodlných kilometrech nedojedeme k turistickému bodu Zámecký les. O tom, že jsme správně nás ujistí rozcestník, na kterém už je uvedené jezero Laka.

Pokračujeme po červené turistické značce, která bude následujících pět a půl kilometru vedená stále po lesní asfaltové cestě a většinu z této vzdálenosti bude dlouze stoupat. Souběžně je po této cestě vedena i cyklotrasa č. 2113, ale ta opět není v terénu nijak značena, lze najít jen na mapě.

Stoupání je skutečně dlouhé a je výtečnou výzvou k tréninku sil a vytrvalosti. Stoupání skončí u turistického bodu Nad polomem, odkud je za dobrého počasí krásný výhled do sousedního Německa. Od tohoto místa nás čeká zasloužený, přibližně jeden a půl kilometrový rychlý sjezd.

V první levotočivé serpentině červená značka opouští lesní asfaltku a my s ní – před námi je krátký, ale prudký a techničtější sjezd přes kameny a kořeny k plavebnímu kanálu, který teče z našeho cíle, z jezera Laka. Podél kanálu pak vede nejprve široká, uježděná a díky lesní technice hodně zničená a blátivá cesta (cyklistu napadá, co by asi řekl ochranáři, kdyby jím měl být pokutován za ničení přírody jízdou na kole), následuje pěšina a těsně před jezerem turistický dřevěný chodník. Tady budeme ohleduplní k pěším turistům a dáme jim přednost nebo kolo ten kousek povedeme (nebo na chodník vyskočíme a prosvištíme ho tak rychle, že se nás žádný turista ani nevšimne).

U jezera Laka jsou dvě vyhlídková místa. Jedno hned za turistickým chodníkem, druhé o kousek dál. Obě stojí za zastavení, krátkou kochačku nebo pořízení fotografie – scenérie se tu přímo vnucuje a škemrá o zachycení.

Od jezera vede dál červená turistická značka, ale jedna z cedulí na ni striktně zakazuje vjezd cyklistům – uposlechneme a zakázaný, asi 200 metrový úsek objedeme, od jezera kousek dolů a na lesní udržované cestě hned doprava. Čeká nás náročnější stoupání na Zlatý stoleček, což je sedlo mezi vrcholky Ždánidla (1309 m.n.m.) a Debrník (1336 m.n.m.). Tímto vysilujícím stoupáním jsme završili energeticky nejnáročnější část treku a čeká nás dlouhý, předlouhý sjezd do Prášil. Pozor! Úsek přes Zlatý stoleček je otevřený jen od poloviny června do poloviny března, mimo tuto dobu kolem pobíhají tetřevy a milostně tokají. Ochranáři nevidí rádi, když tetřevy někdo šmíruje (což nás vede k dalšímu zamyšlení nad smyslem ochrany druhu, který nikdo nikdy neuvidí a který v místních podmínkách sám nedokáže přežít, čímž se dostáváme k druhé myšlence: Jedná se pak ještě o přirozené prostředí, když ho musíme nejprve vytvořit? Ale to jsme odběhli od tématu.)

Sjezd začne pozvolna, aby postupně zrychloval a zrychloval a pokud máte pevné nervy, dobré kolo a absenci pudu sebezáchovy a nezmačknete brzdu, vyjede krátký protisvah dole bez šlapání. Během svištění dolů uvidíte jako na dlani rozhlednu Poledník, bude se zdát na dosah, ale nenechte se zmást, je ještě hodně daleko a hlavně vysoko, navíc my na ni dnes nepojedeme, schováme si ji na příště.

Pokud budeme stále držet směr klesání a červenou turistickou značku, sjedeme po nějakém čase z příjemné široké cesty na o dost užší pěšinku, ale klesání a rychlý sjezd budou pokračovat nerušeně dál. Mineme rozcestník Gsenet a frčíme dál po planině k Frantovu mostu. Pozor, poslední úsek před mostem je prudší a lemovaný kolmýmy žlaby pro odtok vody. Žlaby jsou hlubší, než bývá zbykem a je třeba je buď přeskakovat, rafinovaně podélně traverzovat (což v rychlosti vyžaduje značný um a předvídavost), nebo před nimi brzdit a opatrně je přejíždět.

Za mostem se cesta uklidní, povrch se zlepší a směr ohne doleva – čeká nás dlouhý sjezd podél Prášilského potoka do Prášil. Cesta není nijak prudká, spíš příjemně svažitá, kolo se dá krásně rozjet na nejtěžší převod a ještě to nebude stačit.

V Prášilech je možnost občerstvení nebo návštěvy Archeologického parku, my však jedeme dál. Napojíme se na Šumavskou magistrálu, jinak cyklotrasu č. 33. Magistrála je vyhrazena jen cyklistům, kopíruje tu více, tu méně silnici a klesá podél Prášilského potoka. Povrch se občas mění, ale vždy je to buď asfalt nebo jemná a upravená šotolina.

Rozvětvení Prášilského potoka stezka překonává dvěma voňavými můstky, medová vůně nátěru je skutečně intenzivní. Na rozcestí Prášilský potok uhneme doleva a opět začneme stoupat, tentokrát po cyklotrase 2119. Nejprve k rozcestí Vysoké lávky, potom do místa, kde stávala obec Stará Hůrka. Cesta vede lesem, dlouze stoupá, následuje rychlý sjezd a opět dlouhé stoupání.

Sledujeme dál cyklotrasu č. 2119, nejprve stoupání k rozcestí Rudská křižovatka, potom dlouhým a příjemným, poměrně rychlým sjezdem po úseku nazvaném Polomská cesta zpátky na Šumavskou magistrálu.

Jízdu po magistrále začneme rychlým sjezdem k dvěma dřevěným mostům přes Gerlův potok a následně dojedeme mírným lehkým stoupáním k parkovišti. Cestou můžeme sledovat rozhlednu na Pancíři, která se pyšně tyčí nad okolím. Tady úsek upravený jen pro cyklisty končí, odbočíme vlevo do lesa na hladkou asfaltovou cestu a z ní hned na první odbočce doprava, na trochu horší lesní cestu. Mapa tento úsek označuje jako cyklotrasu č. 2120 a dokonce i jako pokračování Šumavské magistrály, ale někdo to tu zapomněl dobudovat. Je to ale jen k dobru věci, jezdit s MTB po asfaltu je škoda, na to máme treková kola, biker vítá terén a asfaltem krom nutných přesunů spíše pohrdá.

Cesta se líně kroutí lesem, zpočátku lehce stoupá, aby se asi po jednom kilometru zlomila a začal další úžasný a rychlý sjezd, který nás dovede zpátky k hotelu Grádl.

Zpět do Železné Rudy se vrátíme stejnou cestou, jakou jsme k hotelu dojeli, skalní vyznavači MTB mohou sjet i drsný úsek od hotelu ke Grádleckému potoku.