Obstojí papírová mapa v digitální době?

Vyhledávače zboží s vámi nediskutují a rovnou vám na jasný dotaz „držák na cyklomapu" nabídnou držáky pro digitální navigace. Všichni přítomní prodejci vidí v navigaci jediné řešení a samozřejmě zdůrazní tu pohodu spojení s cyklocomputerem a možnostmi sledování výkonů a dalších veličin, včetně sledování cyklotrasy pomocí GPS. Myslím ale, že nejen já z toho mám osypky. Možná prodejcům uniklo, proč ještě vůbec někdo chce papírovou cyklomapu. Já osobně ji chci na pohodovou dovolenou kvůli orientaci v cizí krajině, kam jedu odpočívat a na chvíli zapomenout. Na dovolenou si neberu ani telefon. Takové ty řeči, že kdyby se jako něco stalo, mě nepřesvědčí. Před dvaceti lety se také občas něco událo a přežili jsme. A možná i lépe. Takže tenhle argument u mě neobstojí.

Navigace není pro mě
Nechci ji kvůli bateriím, starosti o ní, kvůli dešti, vodě... prostě odpočívám. Stačí, že musím hlídat foťák. S tím souvisí i veškeré sledování. Měřit si tlak, tep, kalorie, kilometry, otáčky, kadenci a frekvenci - to je snad dobré na trénink, ale o dovolené? Nebo v neděli s rodinou? Sledování mám za celý rok tak akorát dost. Ano, znám pár podivínů, kteří i na dovče musí každý den splnit plán podle své dopředu detailně připravené trasy, večer vyhodnocují computery a podle výsledků jsou šťastní nebo smutní (a obvykle totéž vyžadují od svého okolí). Cestu mají samozřejmě pomocí GPS nahranou. Každý večer potom navíc mobilem sdělují do civilizace své prožitky a zážitky. A! Nezapomenou se zeptat, jak to jde v práci.

Mít co vzpomínat
Bavilo by vás snad po prázdninách u pivka poslouchat, jak někdo vypráví, že to byla bezvadná dovolená, že ani jednou nezabloudili? Nic se nestalo, tep jen jednou vyskočil výš, najeli jsme tolik a tolik, plán splněn na sto procent, z naplánované cyklotrasy jsme se nikdy neodchýlili? Nevím, většinou jsou ale posluchačsky úspěšnější vyprávění o kotrmelcích, jak kdo kde zakufroval, vymokl, hladověl či zmrzl. Na takové příběhy se vzpomíná i po létech, kdy ostatní dokonalé dovolené upadnou v zapomnění.

Jakou cyklomapu tedy zvolit?
Osobně tedy volím klasickou papírovou cyklomapu, kterou upevním na řidítka. Nakonec jsem našel držáků několik. Zaujal mne zejména SquareDec Light a Zefal doomap. První jmenovaný se pro velmi jednoduchou montáž hodí na jakákoliv řidítka, druhý je pouze na řidítka s představcem. Cenově jsou na tom asi stejně, dají se pořídit od nějakých dvou set korun. Za ty peníze se ani chudému českému kutilovi nevyplatí něco bastlit. Špičkou jsou potom výrobky z dílny Autopilot ze Zbraslavi - PilotOne mapholder s RockyBoyem, ale jsou také úplně jinde s cenou (zhruba na desetinásobku).
Co do funkčnosti to bude ve všech případech téměř stejné, asi jako moje upravená hrazda pro vojenskou maptašku, ostatně tady není co víc vymýšlet. Pravda, PilotOne je snadno stavitelný, lze jej natáčet a naklápět a montáž je superrychlá. Cyklomapu si nastavíte výš a optimálně proti očím. Jenomže zase neunese srovnání cena/výkon. Osobně bych proto dal přednost SquareDecu, už pro jeho univerzálnost a cenu. Součástí sice není kryt mapy, ale s nějakým omyvatelným a voděodolným patentem si už jistě každý poradí sám.

No a na léto si koupím vybavení pro dinosaury: nové papírové cyklomapy
Na chvíli zapomenu na spěch a shon v civilizaci. Jedinou technickou vymoženost, kterou povezu, bude digitální foťák. To abych si trochu pohody uchoval i na později. Cestou novou cyklomapu a vyznačené cyklotrasy hezky vyzdobím poznámkami a značkami, pro usnadnění další cesty nebo návratu ve vzpomínkách.

Takže na závěr pro ty, co chtějí klasiku, a ne navigaci, nehledejte jako já na internetu „držák na cyklomapu", zadejte si rovnou jejich názvy nebo hledejte „mapník". Tohle slovo pro mne bylo nové. Ale což! Prodavač v bike shopu zase nevěděl, co je to maptaška. A těm, co dají přednost digitalizaci a GPS, posílám poslední vzkaz - až vám přestane navigace fungovat a zabloudíte, tak si možná ty nové zážitky také přivezete.

 

Další články