První kolo je jako první láska

Můj první dranďák
Na své první kolo si vzpomínám naprosto přesně. Bylo to krásné červené kolo s černobílými pneumatikami a na bílém pruhu, který lemoval ráfky, byl americký nápis s logem nějakého závodu. V tomto období mi bylo úplně jedno, že moje první kolo nemá přehazování, ale podstatné byly obdivné pohledy kamarádů z ulice a především moje dvoubarevné pneumatiky.

Kolo jsem podědil po svém starším bratrovi. Myslím, že jsem to byl až já, kdo mé první kolo, mého dranďáka, plně docenil. Říkal jsem mu dranďák a tohle skvělé dětské kolo jednoznačně dostálo své pověsti. Protahoval jsem ho naší prašnou ulicí, protože po asfaltu nebylo ani vidu ani slechu, až do konce minulého tisíciletí.

Nezapomenutelné výpravy do neznáma
Do Skauta jsem začal chodit v osmi letech. V období, kdy tato organizace vystoupila ze stínu komunistické totality, která měla s myšlenkami a především lidmi, jež je vyznávaly, velký problém. Otevřel se přede mnou úžasný svět klučičího kamarádství a nápaditých her, jež byl plný dobrodružství a zážitků, na které po letech s úsměvem na tváři vzpomínám u piva s kamarády, kteří je sdíleli se mnou.

Občas mě při takovém setkání zamrzí, že při současném plném pracovním nasazení na to všechno není čas, ale stále se nevzdávám naděje, že třeba jednou budu mít štěstí a zažiji to v budoucnu se svými ratolestmi. Kolo pro nás bylo samozřejmě jediným možným dopravním prostředkem. Na tábory o prázdninách jsme jezdili na kole vždy a samozřejmě jsme je využívali i k absolvování spousty výprav do okolí. Synonymem mého dětství jsou bezesporu prázdniny na kole.

Jak by mělo vypadat dětské kolo
Rád bych vám sem, milí čtenáři, napsal, jak by mělo vypadat první dětské kolo, na kterém strávíte třeba první prázdniny se svými dětmi, ale nevím jak. Jedinou radu, kterou vám pro výběr kola dám je tato: Své první dětské kolo si pamatují všechny děti po celý život. Ať se jim líbí a můžou s ním kdykoliv cokoliv podniknout.

A jaké bylo to vaše první kolo?