5 týdnů na kole a v dětském vozíku – 6.díl

Passau – krásné město, divní lidé
Balíme tedy věci a vyjíždíme směr Passaau a jakoby nám nebylo přáno dojet v klidu. Opravdu už  jen kousek, asi 4 km od cíle, a Simča defekt! Na stezce do Passau je neuvěřitelné množství vyřezávaných vodních víl, takže při opravě defektu mají dítka na co koukat. Vše úspěšně opravujeme a konečně dojíždíme do města Passau. Naše první cesta vede přímo na historické náměstí, kde nalézáme cukrárnu, a naši velkou etapu chceme oslavit dobrou kávou a dortíkem. Super obsluha, vše výborné, k tomu se objevuje sluníčko a my si říkáme, jak je tady krásně. To ještě netušíme, že to bude zřejmě naše první a taky posední idylka na tomto místě.

Po krásné relaxaci se vydáváme hledat kemp. Mají tady být dva, ale jeden z nich je trochu mimo město, a tak volíme variantu bližší. Chvilku bloudíme a tápeme, ale nakonec nacházíme směrovky a přes bláznivý provoz na výpadovkách z města dorážíme do kempu přímo u Dunaje. Rozmazlení z přístupu lidí v Rakousku a taky z našeho prvního působiště v Německu dostáváme první „facku“ od místního správce kempu. Od první chvíle nás pojí vzájemné sympatie – arogantní! Přehlíží nás, přestože máme dvě děti. Dělá, že nerozumí, a když se konečně utáboříme a vybalujeme stan, přiběhne: tady ne, sem přijedou jiní návštěvníci – prostě katastrofa. Jedná se o vodácký kemp, a tak bychom čekali, že bude rád, že mu sem přijede i někdo ze zahraničí a bude doporučovat dál, ale evidentně o to nestojí. Vše vyvrcholí ve večerních hodinách, kdy do kempu dorazí tlupa mladistvých vodáků a správce je všechny urputně vítá a večer pak nemá jediný problém s tím, že řve hudba nahlas a že je v kempu totální binec. Paradoxem toho všeho je, že nejsme jediní, kdo se tomu diví. Jsou tu i další návštěvníci z Francie, Nizozemí a všichni společně nad tímto nevěřícně kroutíme hlavami. Takže kdybyste jeli do Passau, zkuste raději zajet do vzdálenějšího kempu, snad tam budete mít lepší pocit.

Po vybalení věcí Peťka nečekaně usíná a tak vyrážím s Klárkou na menší nákup. Přínášíme si opět „příjemné“ zážitky – nejdříve mne málem sejme z kola „korpulentní“ řidička a ještě se rozčiluje, co dělám na kole na cestě, a vrcholem všeho je nákup pití v obchodě, kde si chceme koupit tři lahve a když vytáhnu 20 EURO, prodavačku málem omyje. Kde jako má vzít drobné? Kdo by čekal, že tady někdo bude platit bankovkami. Už se tomu jen smějeme.

Zajímavostí Passau je, že leží na soutoku tří řek – Dunaje, Inn a Ilz. Řeka Inn zde tvoří hranici mezi Německem a Rakouskem, a přestože její tok je mohutnější, je brán jako přítok Dunaje, a to z toho důvodu, že Dunaj je delší. Za zmínku určitě stojí návštěva Dómu Sv. Štěpána – nádherná barokní stavba. Město je také typické tím, že zde studuje téměř 5 tisíc studentů z celého světa.

Po návratu do kempu zjišťujeme, že se prcek rozhodl dohnat veškerý spánkový deficit, a stále spí. Kolem desáté večer se vracejí teenageři z procházky a vypadá to spíš, jako by se vraceli „hooligans“ z fotbalu – opět je vesele vítá správce a my tímto posledním zážitkem jednoznačně konstatujeme – zítra jedeme pryč – zpět do Rakouska a pokračovat po Taurské stezce.

Ráno nás ještě čeká příjemná perlička. U snídaně se dáváme do řeči s Holanďany, kteří se ptají, odkud jedeme. Když jim sdělíme, že z Česka, paní se chytne za zadek a říká: „Tam jsme byli, je tam krásně, ale ty kopce, ještě teď mě bolí nohy a zadek.“ Všichni se smějeme a nedaleko stojící správce a jeho parta nechápou. Adios Passau!

Zpět v Rakousku – Taurská cesta před námi
Přijíždíme na konec Passau a před námi se objevuje hodně zajímavý most s rozbouřenou vodou – je vidět, že záplavy opravdu řádily. Tou masou vody jsme fascinováni. Tento most je hranicí mezi státy a my vjíždíme zpět do Rakouska. Neuvěřitelný pocit! Je tady sice vše dražší, ale opět se cítíme mnohem lépe. Lidé, které potkáváme, se na nás smějí, ptají se, kam jedeme, a smějí se našemu nočníčku na nosiči kola. Projíždíme vesnickou krajinou a dojíždíme do malého městečka Obernberg am Inn. Hledáme kemp, ale naprosto marně – prý je zrušený. Musíme najít nějaké levné ubytování, což není problém.

Nafasovali jsme dokonce klíč od garáže, kde si můžeme uskladnit kola – paráda. Nacházíme se v chudší části Rakouska, kde je podstatně levněji, což poznáváme i při procházce městem. Potkáváme hodně opuštěných a ošuntělých domů, ale na dobré náladě místních to neubírá. Příjemným překvapením je pro nás jakási místní slavnost, prezentující historickou událost městečka. Najednou se objevují lidé na koních v historických kostýmech, spousta stánků na náměstí a všeobecná lidová veselice. Pořádně unavení jdeme do našeho skromného příbytku a usínáme.

Ráno tušíme počátek další krize. Jsme na cestě 15. den a Peťka už tuší, že ho chceme dát do vozíčku a pokračovat v cestě. Začíná protestovat, plakat a bouřit se. Nakonec to řešíme tak, že jdeme do obchodu nakoupit „vajíčka“, což jsou Mozartovy kuličky, a tím ho uklidňujeme a vyrážíme. Peťka usíná a my šlapeme do pedálů, co to jde, ať ujedeme maximum cesty. Jedeme po šotolině a prašných stezkách. Když se prcek vzbudí a my otevřeme vozík, zjišťujeme, že Peťku čeká velká očista – je totálně špinavý od prachu. Ujedeme ještě pár stovek metrů a nalézáme neuvěřitelnou oázu.

Oáza v poli
Upoutá nás nápis „Farma s domácími produkty“. Není co řešit. Obrovské nádvoří s posezením, klouzačky, pes, kočky, králíci, slepice... Absolutní ráj a neuvěřitelně příjemní hostitelé. Když nás vidí, okamžitě se nám věnují, vyptávají se, Peťkovi přinášejí kočičku. Přesný opak toho, jak by se k nám chovali v Čechách. Kola, špinaví, ti tady určitě nic neutratí. Nechceme házet všechny do jednoho pytle, ale zatím negativa vyhrávají nad pozitivy. Tady je všechno naopak. Domácí mošt, super káva a ceny jako u nás. Ani se nám nechce jet dále, ale po této pauze se i dítka těší na další cestu. Máme totiž vyhlídnutý kemp blízko bazénu, a tak je motivace velká. Přijíždíme do města Braunau am Inn a hledáme info centrum, kde chceme mapu a informace o kempu. Opět začíná klasický cirkus – prcek protestuje a Simča upouští od veškerých hygienických zásad, kupuje mu zmrzlinu. Strčí mu ji do vozíku a tím je závěr cesty do kempu naprosto klidný. Když však dojedeme do kempu a otevřeme vozík, nejprve udiveně koukáme a pak se všichni hurónsky smějeme: prcek zmrzlinu kromě lízání použil také jako barvičku na obličej, takže z vozíku vystupuje malý Indián.

Kulisu toho všeho dotváří velký indiánský stan přímo v kempu, ze kterého má náš Peťka řádný respekt. Velmi lidový kemp! Na vrátnici je  napsáno „Platit budete až ráno, kdybyste odjížděli dříve, dejte peníze do této schránky". Po vybalení plníme slib a jdeme na místní koupaliště, kde jsou děti jako v ráji. Když chceme jít zpět, prcek opět protestuje, takže vytvořil menší scénu a aby toho nebylo málo, po návratu do kempu dostává svoji náladičku pro změnu Klárka. Prostě ideální závěr dne. Všichni cítíme, že bychom měli dojet někam, kde si dáme alespoň dva dny pauzu. To ještě zdaleka netušíme, že další místo, kam přijedeme, naše představy absolutně naplní a že se z tohoto místa nebude chtít jet nikomu dále.

Na další díl se těšte v červenci!

Přečíst předchozí díl

Další články