Cyklotrasa Žďár, Trhoň, Radeč

Popisovaná cyklotrasa začíná i končí v okresním městě Rokycany a vede oběma přírodními parky přes vrchy Žďár (629 m. n. m), Trhoň (624 m. n. m.) a Radeč (721 m. n. m.). I když délkově není náročná, stoupáním už trochu ano - biker absolvuje převýšení přes 800 metrů a na některých místech bude muset kolo tlačit, či snášet. Z toho důvodu je lepší cyklotrasu jet na horském kole s dobře seřízeným odpružením a dobrými brzdami.



Rokycany jsou dostupné po dálnici D5 (Praha - Rozvadov), nebo po železniční trati Praha - Plzeň. Najít červenou turistickou značku není těžké, stačí se od nádraží ČD vydat po "staré silnici" směrem na Prahu a na druhém kruhovém objezdu na ní doslava narazíte. Zajímá nás východní směr.

Popis cyklotrasy: · Z Rokycan po zmíněné červené turistické značce (kterou budeme ještě dlouho sledovat) po nově opraveném můstku přes železniční trať Plzeň - Praha směrem ven z města. Nejprve asfaltovou ulicí, potom po polní cestě mírným stoupáním k hranici přírodního parku Trhoň. Cesta se s drobnými odchylkami k lesu přibližuje téměř po přímce, stoupá mírně a za suchého počasí je příjemným rozjezdem před drtivým stoupáním, které má přijít na jejím konci.


Na začátku lesa (a hranice přírodního praku Trhoň) červená značka zahne doprava a asi 200 - 300 metrů vede po jeho okraji, stále po uježděné cestě a mírně do kopce. Na první odbočce vlevo je třeba objet u rozcestníku závoru, cyklotrasa dál pokračuje stále mírným stoupáním do hloubi přírodního parku. V první velké zatáčce doprava, kdy cesta začne stoupat o něco prudčeji, pokračuje červená značka rovně mezi stromy po úvozové, věčně zabahněné lesácké cestě plné klacků.
Ani s celoodpruženým kolem to není příjemná jízda, ale jde stoupat souběžně po levé straně mezi stromy. A stoupání nabírá na obrátkách - za zarostlou lesní mýtinou se cesta rozhodně změnit směr a tvar - najednou jste na úzké cestičce, která vede prudce vzhůru, je plná malých zatáček mezi stromky, kamenů a kořenů pod koly.
Dřív či později se začnete překlápět na záda, ani převod na kašpárka nepomůže. Tyto podmínky ale nevydrží dlouho a po přibližně 300 metrech se sklon zmírní, pěšina rozšíří a stromky se změní na stromy a dá se jet zase dál. Stoupání sice pokračuje, ale není nepřekonatelné. Po levé straně je po chvíli k dispozici lesní odpočívadlo - lavice a stůl.

Pěšina (a červená značka) pokračuje příjemnými esíčky mezi listnatými stromy na okraj skal a nabízí výhledy na severní stranu. V hloubce po skalami jsou rozsáhle lesy, za mimi jde v dálce spíše podle hluku tušit dálnice D5 a za ní na obzoru se tyčí vysílač Brno, nejvyšší bod tohoto treku. Pěšinka od skalních výhledů pokračuje stále nahoru k rozcestí se žlutou turistickou značkou "U Oltářů" (596 m. n m.). Od rozcestí je to k vrcholu Žďár ještě dobrý půlkilometr a to stále do kopce, místy opravdu prudkého, posledních pár desítek metrů je sjízdných jen pro zkušené a technicky zdatné jezdce. ( Článek vrchu Žďár na serveru www.brdy.org)



Ze Žďáru lze po cyklotrase sjet, nebo kolo snést, podle zdatnosti jezdce - pěšina vede místy prudce dolů, je plná záhybů, kamenů a vyčnívajících kousků skály, první část sjezdu je zakončená turistickým bodem "Žďár, hradiště". Červená značka dál sleduje klesající pěšinu, která je opět sjízdná jen podle konkrétních schopností a zdatnosti jezdce - některá místa jsou silně exponovaná, jiné úseky jsou bez problémů. Když techničtější část cyklotrasy plné kamenů skončí, čeká na jezdce příjemný úsek lehce se svažující lesní pěšinou až k rozcestí "Žďár, býv. Stará chata". Tady se značka napojuje na lesní širokou cestu a pokračuje v klesání k obci Hůrky.
Sjezd lze absolvovat buď po této cestě, nebo po červené značce, která je zkratkou přes serpentinu a na cestu se dole zase vrátí. Na konci lesa je tradičně nastražená, ale naštěstí z dálky dobře viditelná závora.

Značka vede asi 200 metrů sjezdem po poli na obec Hůrka, jakmile se ale potká s okresní silní, uhne na ní směrem doleva a po krátkém klesání rychlým sjezdem a ještě kratším výjezdu setrvačností odbočí opět do lesa, kde nastane drsný kopeček po udusané hlíně po úbočí vrchu Ohrada. Stoupání pak pokračuje ještě asi 400 metrů přes celý les, dokud se neotevře výhled na horní část obce Hůrky. I potom cyklotrasa stále stoupá, až pod vrch Trhoň. Nejprve příjemnou lesní cestičkou mezi stromy v přítmí listnáčů, pak po uježděné štěrkové cestě dlouhým a táhlým výjezdem k turistickému bodu Trhoň vrchol (nejedná se ale o skutečný vrchol, ale průjezd mezi dvěma vrcholy, jen o pár metrů níž).

Následuje dlouhý sjezd lesem, ze začátku silně zdevastovaný lesní technikou (stav 2011), místy je kvůli rozježděnému bahnu nutné kolo vést, potom po pěšině, která se rozšíří do formátu lesní cesty. Sjezd je technický, kolo přeskakuje po kořenech a vyhýbá se velkým kamenům. Červená značka se v polovině sjezdu ztrácí na velkém rozcestí několika širokých lesních cest, ale pokud se podaří udržet směr stále dolů, na konci sjezdu se objeví okresní silnice, po které se dá lehkým sjezdem pohodlně dostat do obce Holoubkov. Dva ze tří vrcholů máme za sebou a zbývá poslední a nejvyšší – Radeč. 



Holoubkov je nejnižší bod treku, takže za hrází rybníka začíná dlouhé stoupání, které sleduje červenou turistickou značku – nejprve cyklotrasa vede po hrázi rybníka, potom serpentýnou a na konec okrajem obce na dálniční nadjezd. Za nadjezdem značka uhýbá doleva, naše cyklotrasa však pokračuje přes pole a louky po okresní silnici táhlým stoupáním do obce Těškov.

Ani tady stoupání nekončí a pokračuje úvozovou cestou k silně kýčovité stavbě nad vsí, podél ní asi 100 metrů přes pole k lesu a lesní pěšinou plnou kořenů kodrcáním přes nerovnosti na relativně uježděnou, poloasfaltovou cestu. Celou dobu vede cyklotrasa po červené turistické značce.

Na lesní cestě odbočíme doleva a vystoupáme nejprve táhlým rovným úsekem, v závěru pak serpentinami k rozcestí Radeč východ. Zájemci si mohou dojet prohlédnou ruiny starého hradu, asi kilometr lesním terénem, my ostatní se od značky oddělíme a pokračujeme dál po cestě posledním stoupáním k televizní věži Brno (název je na první pohled v tomto kraji nemístný, ale v Brdech existuje ještě jeden vysílač a ten nese hrdé označení Praha, aby se ten náš necítil v Západních Čechách osamělý). Poslední úsek absolvujeme po zeleném turistickém značení.

U vysílače je ideální čas na vrcholový doutník či jinou oslavu, podle založení bikera, protože další úšek cyklotrasy povede chvilku po hřebenu a pak nás čeká krásný a dlouhý sjezd.
Po odpočinku cesta vede stále po zelené značce Radečským hřebenem, lehce několikrát stoupá a klesá, v každém případě se dá projet v plné rychlosti a vychutnat si technické překážky, protože cesta je vše, jen ne rovná.



Za bezejmennou kótou 660 se terén zlomí do prudkého sjezdu plného zátočin, kořenů a zákeřného štěrku, majitelé celoodpružených kol zajásají a povolí brzdy. Sjezd je příjemně dlouhý a členitý, kolo se rozjede a může se vám stát, že přejedete značenou odbočku na Bílou skálu – a to by byla velká škoda, odbočka je dlouhá asi jen 400 metrů a výhled na Brdské polesí rozhodně stojí za chvilku zdržení. Navíc je k mání vrcholová skřínka (což je trochu komické, protože se nejedná technicky o vrchol, ale o skalní výběžek).

Cyklotrasa pokračuje sjezdem k místní silnici, kolo jde bez problémů „pustit“, cesta je široká a přehledná, jen pozor na poslední trochu ostřejší zatáčku. Po silnici se dáme vlevo a podle zde zveřejněné mapy odbočíme po chvíli doprava na bezejmennou lesní cestu. Ta nás příjemně téměř po rovině provede traverzem pod vrchem Rumpál. Cestou narazíme na žlutou turistickou značku, která v reálném terénu vede zcela jinde, než je zakreslená v mapě. To nám ale nevadí a sledujeme ji až okresní silnici – opět dlouhým a příjemně rychlým sjezdem lesní úvozovou cestou.

Na silnici odbočíme doprava a dojedeme do obce Volduchy. Odtud už je cyklotrasa jen silničním návratem, do výchozího bodu po červené turistické značce (viz mapa).

Alternativy
Popsaná cyklotrasa je jen základní kostrou, kterou můžete dle libosti změnit v delší, nebo kratší výlet (například zajížďkou na vrch Rumpál). Pokud pojedete ve všední den, zastavte se v obci Volduchy určitě v místním řeznictví Jaromír Šnajdr, je spolu s Třemošenským nejlepším v kraji.