Chodci vs bikeři

Pes pobíhá v soustředěných kruzích okolo, děti jsou rozptýlené v širokém okolí, žena se kochá krásami krajiny... a do toho vy rozjetí na 40 km/h a více. Brzdy kvílí, prach se víří, v horším případě cyklista letí mimo kolo, křik, pláč, děti zachráněné, pes přežil, žena bez zranění. Biker potlučen, nebo alespoň naštván.

Bikeři mají velkou nevýhodu - každý biker je totiž zároveň chodec, zatímco jen málo chodců je zároveň i bikery. Biker ví z vlastní zkušenosti, že i v přírodě číhají šílenci na odpružených kolech, kteří se řítí zpoza zákrut a jiných temných zákoutí jakoby nemělo být nikdy zítra a dává si proto pozor. Na lesní cestě se drží u kraje, nejlépe u levého, na stezce u řeky dělá schválně kravál a šustí smrčky, aby byl identifikovatelný již na dálku. Obyčejný chodec oproti tomu kráčí přírodou, jakoby mu celá patřila, jakoby nejrychlejším tvorem v jeho okolí byl čmelák a bezstarostně a se zájmem objevuje krásy lesů, luk a polí. Bývá proto nezřídka zděšen, tak tak uskočiv do škarpy nebo do kopřiv a uchyluje se k hrubým výrazům, někdy i k provizorní zbrani (klacek, vodítka od psa, lehčí děti, narychlo zhotovený luk či oštěp).

Ale pozor - nejen v přírodě se dějí tato zvěrstva. Ve městě to bývá ještě horší! Co naplat, že bikeři, divní lidé na kolečkových bruslích, obyčejní cyklisté a minorita s koloběžkami má tu a tam vyasfaltovaný pruh, označený krásnou modrobílou značkou. Co naplat, že co pár metrů je na zemi jasně rozpoznatelný obrázek kola. Jsou mezi námi lidé, kterým dodnes nedošlo, že to jsou místa, kam chodit prostě nemají. A tak zatímco cyklista se pohybuje po chodníku s pocitem viny a vědomím nelegální činnosti, chodci se plouží po cyklostezkách zcela bez komplexů, prosti jakýchkoliv obav.

Nabízím základní rozčlenění největších nebezpečenstev z řad chodců: 

Šílený důchodce

Věk v tomto případě, ač by se tak mohlo zdát, nehraje pražádnou roli. Náš důchodce je nejen šílený, že na cyklostezku vůbec leze, on je obvykle i hluchý, napůl slepý, nemůže chodit a má reakce namraženého lenochoda. Nikdy vám neuhne. Vždy udělá na poslední chvíli krok směrem, kudy ho s temným vrčením objíždíte. Tito lidé se na cyklostezky stahují nejvíce, dodnes je velkou a neprobádanou záhadou, co je tam tak láká. Ve volné přírodě jej nepotkáte tak často, spíše výjimečně a potom obvykle mluvíme o poddruhu šílený houbař. 

Baba se psem 

Baba nemusí být baba, může to klidně být i milá paní, ale jak má v ruce vodítko, na jehož druhé straně je pes, stává se nesvéprávným účastníkem cyklistického provozu. Zcela neomylně zamíří na nejbližší městskou cyklotrasu, nejlépe někam za roh, jde po její jedné straně, pes pobíhá na straně druhé a mezi ni je - ano, správně, napjaté vodítko. V tomto případě nezbývá než zastavit smykem, s úctou babu se psem obejít a pak pokračovat dál. Jakákoliv komunikace nemá valnějšího smyslu, neboť prakticky ihned dotyčná nabude dojmu, že se nějak snažíte, byť třeba i jen slovně napadnou jejího miláčka a pustí se do vás s takovou vervou, že budete litovat, že jste raději nepřejeli toho psa a nezpomalili ani na okamžik. 

Dav dětí 

Obvykle v blízkosti škol, samovolně se na cyklostezky nevydávají, pokud mají ale šanci využít přestávku na dovádění pod stromy, není vyloučené, že se i asfaltový pruh dostane do jejich akčního záběru. Pravděpodobně nějak podvědomě vycházejí z předpokladu, že přeci nezajedete dítě. Přiznejme si to, nezajedeme. 

Jedno dítě

Oproti davu je jedno dítě mnohem nebezpečnější, protože zatímco davem se může šířit poděšené "Bacha vole, magor na kole", jedno dítě se vrhá pod kola s entuziasmem sobě vlastním, někdy u toho dělá i "baf" a je mu všechno jedno. Poblíž často číhá rodič, který se jen třese, aby vás mohl seřvat.

Pipinky 

Někdy též označované jako zastávková mládež. Věkově se tato děvčata řadí někam mezi začátek puberty a maturitu, vizuálně přibližně k ženám těsně před menopauzou a mentálně k chovancům Jedličkova ústavu. Na své procházky, během kterých se drží za lokty, hihňají se úplně všemu a rozhazují rukama se vydávají výhradně na cyklostezky. Nedívají se doleva doprava a kráčí životem s nadhledem slepých kukaček. 

Řidič dodávky 

Tento nesvéprávný jedinec neohrožuje cyklistu či bikera přímo svým tělem, ale nepřímo svým automobilem, který nejraději parkuje právě na cyklostezku. Dodávka bývá tak velká, že není vidět nejen před ní, ale i okolo ní, tudíž se nezřídka stane, že se u jejího boku jen tak tak minou dva protisměrně rozjetí cyklisté. S řidičem se nehádejte, obvykle mívá panděro, svaly a je agresivní. 

Dav u zastávky MHD

Samostatnou kapitolou by samozřejmě byla logika výstavby cyklostezek po městě, která u nás již léta, možná od samého začátku absentuje, ale to si nechme na jindy. Faktem totiž je, že cyklostezka často míjí zastávku MHD a to tak, že těsně. Lidé, čekající na autobus, tramvaj či trolejbus se cítí být ve většině a odmítají si připustit, že stojí tam, kde nemají. Běda cyklistovi, který by je upozornil, aby šli stranou. Bude zbit, potupen a kdovíco ještě.

 

Obrana, milí spolujezdci, neexistuje. Smiřme se s tím, že všichni lidé nejsou chytří, všímaví nebo byť jen tolerantní a jezděme opatrně, bezpečně a s velikou trpělivostí. Je totiž pravdou, že i my si kolikrát krátíme cestu po chodníku, do lesních zatáček vjíždíme po levé, pohodlnější trase, na křižovatkách to bereme přes roh když je červená a tak dál, a tak dál. Pokud máte nějaký zážitek, který je jen těžko uvěřitelný, připište nám ho sem do komentářů, ať se alespoň pobavíme, když už se s tím nedá nic dělat. Nebo si jednoduše kupme zvonek či malou trumpetku. Nestojí to moc a co radosti udělá! 

P.S.: Pro lingvisty a obránce mateřského jazyka - ano, správně česky je to cyklista, ne biker. Biker ale označuje cyklistu na horském kole, s přilbou a zálibou v jízdě terénem, cyklista by mohl budit dojem, že se jedná o člověka na kole značky Favorit nebo Eska (pokud vám to nic neříká, zeptejte se babiček, dědečků a vůbec starších příbuzných), který se pomalu šine po asfaltové cyklostezce, pěkně po rovině, do nejbližšího zájezdního hostince, nebo alespoň ke stánku s rychlým občerstvením. Biker tímto pohrdá. Ne, že by si nedal pivo v hospodě, ale nejraději má, když to drncá, když je to do kopce a pěkně technicky, nebo když je to z kopce a pěkně o hubu. Anglosasové nás v tomto případě jazykově značně předběhli a já se budu termínu biker držet i nadále. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale je a si tak všechno - řečeno s klasikem - co proti tomu můžete dělat.

Další články