5 týdnů na kole a v dětském vozíku - 3.díl

Ráno, hned po probuzení, nám naše české „maminky“ přinášejí sladké překvapení. Jedna z nich slaví narozeniny a nás čeká sladký piškotový dort se šlehačkou „made in vlastní výroba.“ Našim dětem jen září oči a za pár minut mají plné pusy.

Extrémní horko a první krize
V hektickém tempu nasazujeme brašny a vyjíždíme směrem k městečku Ybbs. Je šílené vedro a silný protivítr. Šlapeme z plných sil do pedálů a opravdu dřeme. Neuvěřitelným pohledem sledujeme protijedoucí cyklisty, jak jim vítr fouká do zad a jede se jim jako na výletě v parku. Máme za sebou teprve první polovinu cesty a jsme zničeni, jako bychom ujeli 60 km. Dojíždíme do městečka Ybbs a na nejbližším dětském hřišti slézáme z kol a ordinujeme si delší přestávku. Pokud se rozhodnete cestovat po Rakousku s dětmi, máte naprostou jistotu, že i v té sebemenší vesničce najdete nějaké dětské hřiště, klouzačky, vše perfektně čisté a upravené. Na děti je v Rakousku pamatováno po všech směrech. Ospalé městečko Ybbs nás zaujalo třemi zajímavostmi. Nachází se tady krásné cyklo muzeum s opravdu historickými stroji, dále festivalový program po celé prázdnonové období – objevujeme tady i českou vlajku a projekci, což nás moc těší a asi největší raritou je úzkorozchodná dráha.

Po nezbytném odpočinku a doplnění energie se chystáme vyrazit na další část cesty. Malý Peťka chvilku protestuje, ale vše řeší sladká dobrota, naaranžovaná přímo do vozíčku. Chceme dnes dojet do jednoho ze kempů, které jsou na naší dnešní trase. Dojíždíme k prvnímu z nich a jelikož máme pocit, že je sil dost, pokračujeme dále. Po nějaké době zjišťujeme, že to byla velká chyba. Další kemp, uvedený v mapě, vůbec nenacházíme a tak musíme pokračovat dál. Šílené vedro, silný protivítr, sám mám co dělat, abych se nějak držel a na holkách vidím, že melou z posledního a nejraději by kola hodily někam do lesa. Konečně se před námi objevuje záchrana – městečko Grein. Vypadá to, že je na dosah ruky, ale nakonec šlapeme ještě dobrých 10 km. Jsme totálně vyřízení a vstup do kempu je pro nás vysvobozením.

Noční stěhování
Ráno se jdeme projít do městečka, které je kousek od kempu, doplňujeme zásoby a nějaké věci na kolo a vypadá to tak, že nám počasí snad dnes bude přát. Při balení věcí a nakládání brašen na kola však dochází k obratu, nebe se zatáhne a přesně v okamžiku, kdy šlápnme do pedálů, začíná neuvěřitelný liják. Během minuty jsme jako po „kvalitní sprše.“ Malý dobrodruh ve vozíčku usíná a tak nehledíme na déšť a jedeme co nejdál. Déšť se umoudřuje, ale cesty jsou pořádně mokré. Dojíždíme do Au An Der Donau, nacházíme kemp. Když otevřeme vozík s Peťkou, koukáme s otevřenou pusou – ve vozíku stojí kaluže vody, prcek je celý špinavý, ale jeho první slova po probuzení jsou: „Maminko, už jsme na hřišti?“ Zjištujeme, že musíme do spodní části vozíku dát na každou cestu folii, aby dovnitř neteklo spodní části. Úpravu jsme aplikovali po celý zbytek cesty a už nikdy se vozík tak moc nepromočil. A hlavně náš malý dobrodruh byl v suchu. Stavíme stan blízko jakéhosi přístřešku nebo altánu - to ještě netušíme, jak se nám bude v noci hodit.

Odcházíme na recepci a prosíme, zda nemají k půjčení nějaký fén – pánové si nejdříve myslí, že si snad chceme fénovat vlasy, ale když jim vysvětlujeme, že potřebujeme vysušit vozíček. Oba okamžitě běží někam dozadu a vyhrabou starý fén, který snad pamatuje císaře Ferdinanda, ale funguje. Sušíme věci, fénujeme vozík, krmíme naše dítka i sebe a Simona s Klárkou a Peťkou se zavrtávají do spacáků. Zůstávám venku a dost nervózně pozoruji nepřetržitý liják. Sleduji stan a kaluže, které se začínají objevovat téměř všude. Kolem 1 hodiny ráno se rozhoduji, budím Simonu a dávám pokyn k přestěhování stanu. Vynášíme spícího prcka, vytahujeme věci, přesouváme stan na bezpečné místo a pak už v klidu všichni usínáme s představou teplé kávy a čerstvého pečiva. Za zmínku určitě stojí to, že kemp je opravdu nádherný krásném prostředí a díky počasí jsem v něm jen my, 2 rybáři a dvojice starších francouzských cestovatelů na kolech. Zítra máme v plánu dojet do prvního většího místa na naší trase – uměleckého a historického města Linz.

Přečíst další díl

Přečíst předchozí díl

Další články