5 týdnů na kole a v dětském vozíku - 1.díl

Vše se vešlo do brašen na kola a něco do dětského vozíku, který bude cestovním domovem našeho malého dobrodruha. Cesta povede po známé Dunajské stezce a v Passau se napojíme na stezku Taurskou. Nyní jsme na začátku.

Vyrážíme!
Nasedáme na kola a sotva šlápnu do pedálů, celé kolo se pod tíhou nákladu roztřese jako houpačka. Tak jestli s tímto dojedeme až do Rakouska, tak snad už všude. Nakonec si na zátěž zvykám a po přejetí hranic v Břeclavi se dostáváme na první rakouskou cestu. Musíme se napojit na značenou cyklotrasu č. 9, tzv. Eurovelo. Ve chvíli, kdy se napojujeme, vyjíždíme mimo automobilové cesty, což je naprosto úžasné. Dojíždíme už za tmy na fotbalové hřiště u městečka Egersdorf a první noc zůstáváme zde. Ráno nás s úsměvem vítají přímo na hřišti úsměvy rodičů s dětmi, kteří sem přišli hrát fotbal a v klidu nás nechávají dobalit věci a ještě nám na cestu mávají. Šlapeme pořádně do pedálů, musíme dnes dorazit do Vídně a napojit se na Dunajskou stezku a ještě po ní  ujet pěkných pár kilometrů do města Klosterneuburg.

Po menších peripetiích se značením přímo ve Vídni se napojujeme na Dunajskou stezku a dojíždíme do campu přímo u malebného městečka Klosteneuburg. Tomuto městu dominuje velkolepý augustiánský klášter Stift Kosterneuburg. Ten založil markrabě Leopold III., který jej podle pověsti nechal postavit na místě, kde našel závoj své manželky, jenž byl odnesen větrem z nedalekého hradu. Zajímavostí města je taktéž malé muzeum nedaleko města v Kierlingu, je věnováno spisovateli Franzi Kafkovi. Město je známé také výbornými víny, a pokud si budete chtít dát typické jídlo, tak stačí si objednat tzv. spätzle – těstoviny, známé jako švábské nudle, podávané s masem.

Po příjezdu do campu se hlásíme na recepci a je pro nás příjemným překvapením, že slyšíme češtinu – dívka na recepci tady už několik let pracuje a má radost, že se může pobavit svým rodným jazykem. Dostáváme ihned veškeré info a když odpovídáme na její otázky, kdepak to jedeme, tak zůstává v němém úžasu: „Fakt tam chcete dojet na kolech? I s tím prckem?“ Přitakáváme, určitě dojedeme. Ujeli jsme zatím 140 km, se zátěží je to už znát, takže se těšíme po dvou dnech na sprchu a teplé jídlo uvařené na vařiči. Utahaní stavíme stan a vaříme večeři a po nezbytné hygieně, okamžitě všichni usínáme.

Ráno se budíme do podmračeného počasí a hned k nám přichází od vedlejšího stanu dva Francouzi a ptají se nás, zda se nám něco neztratilo. Nechápeme dotaz, ale dozvídáme se od nich, že jim v noci někdo prořízl stan a ukradl peníze. Kdyby se to stalo u nás, tak se moc nedivíme, ale že právě v Rakousku?! Nevěřícně kroutíme hlavou a jsme rádi, že naše věci jsou všechny na svém místě. Po snídani balíme všechny věci a vyjíždíme směr Tulln. Cesta je velmi příjemná a vede po pravém břehu Dunaje, jedeme přímo podél vody – je to obrovský vodní kolos a jde z něj na některých místech docela strach. Náš nejmladší člen je však spokojený. Celou dobu jsme mu slibovali, že uvidí vodu. Jen se neustále ptá, proč se do ní nejdeme koupat.

Dojíždíme do Tullnu – dominantou města je římská věž – pravděpodobně nejstarší stavba v Rakousku. Tulln je také známý jako rodiště Egona Schieleho, jednoho z předních malířů 19. a 20. století. Celé město je obklopeno původními hradbami a tak máte pocit, že jste se přesuli o několik století zpět. V Tullnu se zdržujeme jen chvilku a vyrážíme na další cestu podél Dunaje do města Krems.

První část cesty je nádherná, pole, lesy, romantická místa a kapličky, ale jak už to tak bývá, ihned po této idylce následuje nejfádnější úsek cesty. Jak se později ukáže, tak vlastně nejnudnější úsek celého našeho putování. Jedeme v dešti a téměř za tmy podél Dunaje, nic napravo ani nalevo, bezmyšlenkovité šlapání do pedálů. Všichni si jen přejeme, ať už to skončí. Zdá se to, jako nekonečný čas, ale přece jen, dojíždíme do našeho dalšího cíle – provinčního města Krems an der Donau, u nás spíše známé jako Kremže. Jakou snídani můžete dostat po ránu v campu a co ihned po probuzení a vysoukání ze stanu uvidíte, to se dozvíte příště.

Přečíst další díl

Další články